Je důležité poznávat se s kolegy i po práci

Marie Vesela

Regionální personální koordinátor (region střední a východní Evropa)
Euro Pool System
Česká republika

Je to moje první „opravdové“ zaměstnání a jsem tady velice spokojená. Již během pohovoru na mě lidé, kteří zde pracují, dělali velmi přátelský a milý dojem. Ale jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěla pro tuto společnost pracovat, bylo všechno, co firma dělá pro ochranu životního prostředí. Jsem hrdá, že se na tom můžu podílet, a ta práce mě opravdu naplňuje.

Jsme velká společnost, a přesto se zde ke každému přistupuje lidsky a individuálně. Firemní kultura je zde velmi lidská a neformální, lidé jsou otevření a upřímní. Chováme se k sobě slušně a přátelsky. A celé je to upřímné, žádná přetvářka. Pozná se to na tom, že se stýkáme i po práci – třeba si zajdeme na večeři. Lidé se zajímají o to, co ten druhý dělá ve volném čase, jaké má koníčky. Podle mě je důležité stýkat se s kolegy a poznat je lépe i po práci.

Práce v této společnosti mi dává možnost osobního růstu. Nastoupila jsem přímo z vysoké školy a neměla jsem vůbec představu, jak bych se měla ve firemním prostředí chovat. Ale tady jsem se toho hodně naučila – jak zvládat odpovědnost, jak věřit svému vlastnímu úsudku a jak vysvětlit, co dělám.

Nejnáročnější pro mě bylo, když byla moje vedoucí na mateřské dovolené. Nepodařilo se nám sehnat za ni náhradu, takže jsem nakonec musela její práci dělat sama. Bylo to velmi náročné, prakticky jsem v kanceláři i spala. Ale dnes jsem za tuto osudovou událost vděčná, protože jsem díky ní získala neocenitelné zkušenosti. Zvládla jsem dohlížet na chod čtyř zemí: Polska, Česka, Slovenska a Maďarska.

Při práci se zahraničními kolegy občas dochází k nečekaně humorným situacím. Například když se s nimi snažíte mluvit jejich řečí. Nebo když se snažíte porozumět tomu, co někdo říká s hodně zvláštním přízvukem. Nebo když se snažíte rozluštit e-mail, který někdo „prohnal“ překladačem na Googlu. A pak také dochází ke kulturním nedorozuměním. Byli jsme například na obědě s jedním polským kolegou a on si objednal knedlíky – prostě české knedlíky, co se jí s omáčkou. A myslím, že to považoval za nějaký druh chleba, protože ty knedlíky chtěl jíst rukama. Střetávání různých kultur je zkrátka zajímavé.

A přání do budoucnosti? Přála bych si, aby ve všech obchodech s potravinami nabízeli jen recyklovatelné, biologicky rozložitelné nebo vratné sáčky. Ty mraky plastů mě děsí. Možná bychom s tím jako firma mohli něco udělat. Nebo je to jen marné snění?