Podle mě je důležité stýkat se s kolegy a poznat je lépe i po práci.

Marie Vesela

Regionální HR koordinátor (středovýchodní region)
Euro Pool System
Česká republika

Je to moje první „opravdové“ zaměstnání a jsem tady velice spokojená. Již během pohovoru na mě lidé, kteří zde pracují, dělali velmi přátelský a milý dojem. Ale jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěla pro tuto společnost pracovat, bylo to, co firma dělá pro ochranu životní prostředí. Jsem hrdá, že se na tom můžu podílet, a ta práce mě opravdu naplňuje.

Jsme velká společnost, a přesto se zde ke každému přistupuje lidsky a individuálně. Firemní kultura je zde velmi lidská a neformální, lidé jsou otevření a upřímní. Chováme se k sobě slušně a přátelsky. A celé je to upřímné, žádná přetvářka. Pozná se to na tom, že se stýkáme i po práci – třeba si zajdeme na večeři. Lidé se zde zajímají o to, co ten druhý dělá ve volném čase, jaké jsou jeho koníčky atd. Podle mě je důležité stýkat se se svými kolegy a poznat je lépe i po práci.

Práce v této společnosti mi dává možnost osobního růstu. Nastoupila jsem sem přímo z vysoké školy a neměla jsem vůbec představu, jak bych se měla ve firemním prostředí chovat. Ale tady jsem se toho hodně naučila – jak zvládat, odpovědnost, jak věřit svému vlastnímu úsudku a jak vysvětlit, co dělám.

Nejnáročnější to bylo, když byla moje vedoucí na mateřské. Nepodařilo se nám sehnat za ni náhradu, takže jsem to nakonec musela dělat sama. Bylo to velmi náročné, prakticky jsem spala v kanceláři. Ale nyní jsem za tuto osudovou událost vděčná, protože jsem díky ní získala nedocenitelné zkušenosti. Zvládla jsem dohlížet na chod čtyř zemí: Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska.

Při práci se zahraničními kolegy občas dochází k nečekaně humorným situacím. Například, když se s nimi snažíte mluvit jejich řečí. Nebo, když se snažíte porozumět tomu, co někdo říká s hodně zvláštním přízvukem. Nebo když se snažíte rozluštit email, který někdo „prohnal“ překladačem na Googlu. A pak také dochází ke kulturním nedorozuměním. Byli jsme například na obědě s jedním polským kolegou a on si objednal knedlíky – prostě české knedlíky, co se jí s omáčkou. A myslím, že to považoval za nějaký druh chleba, protože ty knedlíky jedl rukama. Střetávání různých kultur je prostě zajímavé.

A přání do budoucnosti? Přála bych si, aby ve všech obchodech s potravinami dávali jen recyklovatelné, biologicky rozložitelné nebo vratné sáčky. Ty mraky plastů mě děsí. Možná bychom s tím mohli něco udělat. Nebo je to jen marné snění?